Okolo psů a zvířat se pohybuji již od útlého dětství.

Moji první psí kamarádkou byla rotvajlerka Eliška. U Elišky to tehdá nebyla nijak řízená ukázková výchova, nicméně “děsivý rotvajler” si ode mě jakož to od 6 ti letého děcka nechal líbit vše, co jsem si vymyslela. Doma si se mnou často hrála na princeznu – nosila sukni, korále kolem krku (ano vím, že v dnešní době by za to moje ctěná maminka dostala čočku, jak svého nevychovaného parchanta mohla tohle dovolit dělat) a doprovázela mě na každém kroku. Mamka se mě nebála na pražském sídlišti pouštět venčit samotnou a dobře věděla proč. Eliška byla moje kamarádka, parťačka a taky ochráňkyně. Elinku nám bohužel vzal ze života po dvou letech travič a nám v životě zůstala prázdnota.

Prázdnotu nám zaplnila v roce 2000 z nenadání kříženka jezevčíka Beruška. Beruška byla mojí učitelkou, životní moudrostí a kamarádkou do nepohody. Prožily jsme spolu spoustu krásných okamžiků, ukázala mi houževnatou i paličatou stránku jezevčíků ale i dobrosrdečnost a oddanost, jak to uměla jen ona. :) Nezapomenu na veškeré toulky přírodou, lezení o prázdninách po balících, chytání utečených králíků z králíkáren, lezení po žebřících a lovení klacíků z řeky. Naučila jsem se od ní kominukaci a zažila ty nejšťastnější i nejsmutnější momenty – jako třeba rozhodnutí ji poslat do nebe. Bohužel, jsou tu pro nás strašně krátce…

Začátek psí mánie

Po dlouhé odmlce kdy jsem “šla do světa na zkušenou” a Beruška zůstala u mé mamky, mi do života v roce 2014 přibyly dvě nádherné psí osobnosti. Greyhoundice Kim a australská ovčanda Zara. Dvě naprosto rozdílné psí povahy, osobnosti, energie. Zatím co elegantní chrtí dáma už ve svých třech letech vyžadovala klid a gauč, energické štěně australáka bažilo po pozornosti a akci. Skloubit tedy požadavky těchto tvou elementů v mém životě byla dost velká challenge.

Zároveň s adopcí vysloužilého chrta dostáváte v balíčku krom zlepšení své karmy i spoustu výchovných problémů onoho dobrého skutku. U Kim to byl silný lovecký instinkt, nulová výchova a strach. V prvních měsících jsem byla velmi zoufalá, nicméně jsem to vzala jako výzvu a řekla jsem si “můj chrt nebude blbej a bude použitelnej”. Světe div se, povedlo se a z nepoužitelného zvířete mám doma psa co chodí všude na volno, má odložení, přivolání i od kočky, zvěře, čehokoliv…

Zatím co jsem se zabývala krocením lovecké povahy, rostlo mi australské štěňátko jak dříví v lese do půl roku a já začínala mít trošku deprese. Po večerech jsem se rozplakávala nad množstvím videí na YouTube, kde půl roční štěňátka ovládala na čtyřicet triků, zatím co já jen měla štěkej, sedni, a ke mě a pac. Co k tomu říct? Jsem šťastná že jsem to nepřehnala.

Tím že jsem Zarču nijak ve štěněčím věku nepřestimulovávala, mám teď psa co umí doma odpočívat a vypnout. U Zary jsem se od mala totiž jen soustředila na opravdu kvalitní přivolání od čehokoliv a kohokoliv, respektování chodníků a silnic, kvalitní socializaci na lidi, psi, zvuky, prostředí atd. Díky správně (i když takřka náhodně) zvoleným prioritám jsem si “vyrobila” psa svých snů. A to bych přála každému. Přála bych každému aby měl bezproblémový život se svým psím parťákem, plný radosti, souznění a porozumnění, jako ho mám já se Zarčou. 

Pokud si myslíte, že jste borec ve cvičení psů – nevycvičil jste dost psů.

Samozřejmě Zara je můj nejdokonalejší pes. Když dostanete nepopsaný list papíru, můžete začít rovnou psát. Když adoptujete dospělého psa, musíte nejdřív začít přepisovat – gumovat nejde.

A tak mi do života vstoupila Fly. Dvouletá australská fenka, která měla hromadu energie se kterou nevěděla co si počít. Než jsem si ji vzala, většinu času trávila v kotci a stala se z ní reaktivní fena, která se ve smečce rvala, nebylo možné ji vzít ven bez náhubku, štěkala na všechno a všechny a neuměla odpočívat. Nikdy. Já ji původně měla jen hlídat, jenže po dvou měsících společného soužití, ohromných pokroků a jejích láskyplných pohledů jsem se ji už nedokázala vzdát. Život s Fly je trochu jiný, člověk musí předvídat dva kroky dopředu, musí být neustále ve střehu a nesmí se dopouštět chyb. I styl výchovy, systém a vše okolo je jiný. Fly v dnešní době funguje jako skoro normální pes a člověk by na ní nepoznal, že šla z původního domova jako “ta co se rve”. Jsem ráda že ji mám, i když mě to stojí spoustu nervů, prolité krve a hromady peněz.. 😀 Každý další pes v životě mě naučí novou věc a Fly mě jich naučila hned několik.