JARNÍM LESEM S PESEM

25.3.2016

Předsevzetí z podzimního závodu

Týden přes startem píšu Verče. Letos to dáme v limitu a všechny body. Odpověděla mi slovy: Ses zbláznila, no uvidíme… To mi fakt přidává na sebevědomí! 😀  Poučena z minulého roku si beru o číslo větší boty a o jednoho psa do zápřahu míň, beru tedy jen Zarunku a Fly. Přeci jen se začínám mít trochu ráda a se třema tahajícíma psama to je fakt sebevražda… 😀

Dorážíme na místo a chčije. Paráda, něco pro moje kotníky…

 

Jdeme na to!

Jdem na start a přestává pršet. Taaak se mi to líbí. Startujem. Holky tahaj jako krávy, nedokažu přečíst ani mapu. Brzdíme a vymejšlíme taktiku. Poběžíme tudy a tudy. Verča no a uvidíme jak budeme mít čas a na tyhle se kdyžtak vybodem. (Skeptička, to prostě dáme…) No uvidíme no. Sbíráme jeden bod za druhým. Hm ten další tady není, po dvou minutách ho nalézáme. Běžíme dál. Říkám: máme dobrej čas Verčo, to dáme všechno. Slyším, že jsem blázen. Ano jsem. Nehodlám nic vzdávat. Pro další bod se vracíme a strácíme další dvě minuty. Pak už všechno nacházíme snadno. Na 10.km se mi stopne endomondo, doprdele fakt, ale vím, že cca ve dvanáct máme bejt zpátky. Verčo 8 minut sakra. Sbíráme poslední dva body a  já už nemůžu. 😀

Běžíme co nám síly stačí!

Ale nevzdám to, teď ne. Hecuju holky, kočičkou, ta funguje… 😀 táhnou a Verče táhne i Whisky. Dobíháme s jekotem. A ptám se stihly jsme to? Tak stihly??? Joo, stihly ještě máte tři minuty k dobru. Ječíme jak smyslů zbavených, jsme prostě hustý! Další výzva za náma. A k tomu čtvrté místo!! :)